Nejtajnější volba

V souvislosti s projednáváním korespondenční volby se v poslední době rozjela bouřlivá, ale bohužel poněkud mělká debata o tajnosti voleb v České republice. Zkusme to napravit a jít trochu do hloubky.

Volby do Poslanecké sněmovny, do Senátu, prezidenta a členů zastupitelstev obcí se konají „tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva“. To říká ústava.

Jak se zdá, není úplně jasné, co to přesně znamená, že volby jsou tajné.

Aby se nám o tom lépe přemýšlelo, projděme si několik více či méně umělých scénářů.

Příklad 1: Macho

Představme si drsného despotického chlapáka, který si usmyslí, že jako živitel rodiny má právo rozhodovat i o tom, koho volí jeho hloupá manželka, jež nevydělává nic a jen se stará o děti.

Současné volební právo mu v tomto příliš nebrání. Stačí mu být prvním, kdo vyzvedne ze schránky obálky s volebním lístky, ponechat v nich jenom ty, které se mu líbí, a jednu z takto redukovaných obálek předat manželce.

Pak je samozřejmě nutné, aby jako správný gentleman ženu k volbám doprovodil a ve volební místnosti jako správný tyran dohlédl, že si jeho žena nevyžádá novou sadu volebních lístků. Kdyby to udělala, následoval by trest (konkrétní formu si laskavý čtenář domyslí podle své oblíbené deviace).

Příklad 2: Kupčí

Je volební pátek, osm hodin večer. Do hospody v menší obci přijde fanoušek nějaké politické strany a poslouchá ostatní návštěvníky, jak nadávají na všechno a ničemu nevěří. A k volbám nepůjdou, protože stejně všichni jen lžou a kradou. Nabídne jim tedy výhodný obchod. Vezme si od nich jejich obálky s volebními lístky, odstraní z nich ty nepotřebné a takto je vrátí. Když tito smluvní voliči rovnou půjdou s navrhovatelem do volební místnosti a nevyžádají si novou sadu lístků, dostanou odměnu. Třeba pivo. Které je pekelně drahé. A to právě kvůli ekonomické nekompetentnosti zpropadených politiků, jak by jistě řekli návštěvníci takové hospody.

Volební komisi může být divné, že se skupinou voličů přišel někdo další a sleduje, jak volí, ale těžko říci, jestli s tím může něco dělat.

Příklad 3: Erasmus

Dejme tomu, že máme korespondenční volbu. Dva čeští vysokoškoláci studují v zahraničí a bydlí spolu na koleji. Jeden z nich je otravný, nepořádný a ještě navíc přebral tomu druhému holku. Ten druhý se už tedy naštve, tajně vezme tomu prvnímu ze stolu poštovní obálku s volební sadou, do volební obálky vhodí lístek podle své volby a vyrazí na poštu.

Když se bude první spolubydlící po poštovní obálce shánět, bude mu řečeno, že asi byla omylem vyhozena během namátkového úklidu.

(Zde jde spíše o to, že volba není přímá, než o to, že by nebyla tajná.)

Příklad 4: Okrseček

Paní X je ráda v kolektivu, který si dělá legraci z jisté části politické spektra a opovrhuje lidmi, kteří nechodí k volbám. Zastává tedy navenek stejné postoje. Bohužel je z malé vesnice s jediným volebním okrskem, ve kterém ale všichni voliči odevzdali svůj hlas straně, která je v onom kolektivu považována za nepřijatelnou.

Nyní může paní X jen doufat, že se nikdo z jejích přátel nebude přehnaně pídit po podrobných výsledcích, aby nebylo její pokrytectví odhaleno.

Co to znamená

Znamená to tedy, že všechny volby konané zatím v České republice byly v rozporu s ústavou, protože nebyla zaručena jejich tajnost?

Snad ne. Záleží, co přesně znamená ono „tajné hlasování“.

• nemožnost spojit voliče s jím odevzdaným hlasem a zajištění osobní volby (Wikipedia, web Poslanecké sněmovny)
• Ústavní právník (Jan Kudrna) to dokládá na požadavku, aby se volič odebral za plentu, kde sám rozhoduje, koho bude volit [...] (Parlamentní listy)

Jde tedy o to, jestli volba má být tajná vůči systému (státu), nebo úplně komukoliv. První definice je rozhodně praktičtější a splnitelnější, ale druhá, přísnější, může dávat také smysl. Když někdo další může znát mou volbu, může tuto informaci sdělit i libovolnému představiteli systému.

Náprava

Zkusme volby opravit tak, aby byly co nejtajnější

Oprava příkladů 1 a 2, Macho a Kupčí

Při presenční volbě bude povinné, nikoliv jen možné, vzít si kompletní sadu hlasovacích lístků a nepoužité lístky také ve volební místnosti zanechat. (Jistě, budě to nepohodlné a bude to něco stát.)

Ale:

Technologický vývoj pokročil a není těžké (technicky, ne morálně a fyzicky) někomu na oděv nebo do šperků umístit záznamové zařízení, díky kterému budeme moci později zkontrolovat, jak volil(a), a případně trestat.

Opatření:

Volební komise provede kontrolu oděvu, odebere podezřelé šperky.

Ale:

To už opravdu nechceme. Je to zdlouhavé, nákladné a hlavně nedůstojné. Kdybychom šli o trochu dál, skončíme u důkladné tělesné prohlídky a volební účast by jistě značně klesla.

Oprava příkladu 3, Erasmus

(První student se bude o svou volební sadu lépe starat, ale dejme tomu, že i tak se mu ztratí.)

První student pošle do České republiky zprávu, že přišel o volební sadu, aby byl jeho hlas v případě doručení ignorován.

Ale:

Takovou zprávu by mohla poslat i třetí osoba s úmyslem zabránit tomuto voliči volit. Případně může zpráva o ztrátě volební sady dorazit příliš pozdě.

Náprava:

Ztracené volební sady půjde nahlásit elektronicky po přihlášení identitou občana.

Ale:

Kvůli chybě nebo kybernetickému útoku může být takový elektronický systém nedostupný, což by umožnilo spekulace o legitimitě voleb.

Oprava příkladu 4, Okrseček

Zde je to z principu největší problém (v praxi však asi ne), protože volba je prakticky veřejná.

Možné by bylo třeba:

Výsledky v jednotlivých okrscích nezveřejňovat. (Znemožňuje kontrolu občany, může snižovat důvěru občanů.)

Výsledky mírně randomizovat. (Špatně vysvětlitelné, může snižovat důvěru.)

K výsledkům přičíst část hlasů ze zahraničí a uvést jejich počet. (Nemusí řešit problém + nevýhody obou řešení výše.)

Co z toho vyplývá

Nic moc, pardon. Snad jen, že:

Bylo by dobré ujasnit si definici tajnosti voleb, tedy jestli jde skutečně jen o tajnost vůči státu. Pokud ano, napomenout politiky a ústavní právníky, kteří šermují s definicí jinou. Pokud ne, takovou definici vypilovat.

Je zvláštní, že korespondenční volba budí epické vášně, zatímco zjevné mezery v tajnosti presenční volby nikoho nezajímají a o žádné nápravě se absolutně vůbec nejedná. (Uznávám, není to zvláštní, to byl jen takový rétorický obrat.)

Zajistit tajnou volbu v tom nejpřísnějším a nejobecnějším smyslu je velmi obtížné a nákladné až nemožné.

V prvních třech případech jsme se zaměřili na volební podvody spojené se zhoubnými mezilidskými vztahy, které by bylo lepší řešit na jiné úrovni, než je volební systém. Snad nejsou příliš časté a ve zdravé společnosti budou čím dál vzácnějším jevem, doufejme.

Nějaký kousavější komentátor by mohl být v pokušení poukázat na to, že kdyby politická reprezentace skutečně jednala v zájmu svobodných a tajných voleb, zaměřila by se v první řadě na podporu vzdělání, rovnosti a potírání domácího násilí. Tedy na věci, které se shodou náhod tak nějak týkají třeba Istanbulské úmluvy.

Úvodní obrázek byl vytvořen pomocí umělé inteligence Bing a poté upraven v grafickém editoru Gimp.