Šťouchnutí do spravedlnosti

Definice: Spravedlnost je princip rovného zacházení; vlastnost prostředí, kde platí stejná pravidla pro všechny.

Bohužel, s takovou definicí si vystačíme vždy jen v nějaké malé, přesně vymezené oblasti, jako je například sport nebo legislativa. A i tam často narazíme na nejednoznačnosti.

Při hledání spravedlnosti ve společnosti brzy zjistíme, že této definici vyhovují překvapivě rozličné principy.

• Silnější žere slabšího. (Zákon džungle → Konkurenční spravedlnost.)
• Všichni mají stejné prostředky a výhody. (Zákon vyrovnanosti → Zdrojová spravedlnost.)

Podle prvního pojetí spravedlnosti je naprosto v pořádku postavit proti sobě do ringu Arnolda Schwarzeneggera (v nejlepších letech) a medvídka Pú, pokud budou soupeřit podle společných pravidel.

Podle druhého pojetí by bylo spravedlivé Arnieho svázat a vyhladovět a Púovi povolit drobné pomůcky ve formě pepřového spreje a basebalové pálky. A to ještě vůbec neznamená, že je chceme nechat mezi sebou bojovat.

Jak je vůbec možné, že pro tak protichůdné principy máme společné pojmenování „spravedlnost“?

Mám takovou teorii, že se lidé přirozeně kloní k jednomu z těchto pojetí, ať už je to vrozené nebo dané světonázorem poskládaným ze životních zkušeností. A že tento příklon souvisí s tím, jestli člověk souhlasí spíše s levicovou nebo pravicovou politikou.

(Ovšem netvrdím, že je to určující vliv. O politickém přesvědčení rozhodují typicky mnohem přízemnější skutečnosti. Bohužel.)

Je to také možná jeden z důvodů, proč je těžké najít společnou řeč, když se vede diskuze o tom, jak spravedlivě nastavit chod společnosti, pravidla, daně a regulace. Spravedlností se všichni ohání ostošest, ale každý si pod ní představuje něco jiného.

Co s tím? Dá se najít kompromisní pojetí spravedlnosti? Dá se najít kompromis mezi severním a jižním pólem magnetu?

Těžko. Nezbývá než se snažit o nějakou přijatelnou rovnováhu.

(Proč se s tím trápit? Oba tyto principy jsou pro společnost užitečné. Konkurenční spravedlnost umožní každému naplno využít své výhody. Zdrojová spravedlnost zaručí, že mohou prosperovat i ti, kteří jsou z nějakého důvodu zrovna v nevýhodě.)

Má to jednu zásadní nevýhodu. Rovnováha není věc trvalá. Zkuste si stoupnout na úzký obrubník. I když se to na chvíli povede, stačí malé šťouchnutí a můžete vyrovnávat znovu.

Stejné je to se světem. Poměry se mění, blahobyt a moc se přelévají mezi různými skupinami obyvatelstva. Je dobré mít širší paletu politických stran, různě vzdálených od středu doleva i doprava, aby bylo kam vyvažovat.

(Ovšem pozor na strany na samých krajích této palety. Ty na hledání nějaké rovnováhy úplně rezignovaly. Ulehčily si práci tím, že si vybraly svou pevnou verzi spravedlnosti, a tím se předurčily k páchání krutých nespravedlností té opačné verze.)

Spravedlnost se nedá najít, ale je možné ji hledat. Dá to práci, ale stojí to za to.